Rozeznáte octomilky od smutnic? Jak se zbavit otravných černých mušek

Žluté lepové desky pomohou zachytit dospělé smutnice.

Rozeznáte octomilky od smutnic? Jak se zbavit otravných černých mušek

Možná i vás doma otravují drobné černé mušky. Příliš nikde nepoletují, spíše posedávají na povrchu zeminy pokojových rostlin nebo čerstvých výsevů. Lidi nijak zvlášť neobtěžují a tak se mnozí pěstitelé mylně domnívají, že jim nemusí věnovat pozornost.

Drobné mušky si pro své šedočerné zbarvení vysloužily v češtině poetické pojmenování – smutnice. Mušky samotné nijak zvlášť neškodí. Zato jejich larvy patří mezi nejčastější škůdce rostlin v bytech v zimním období. Jakmile se někde smutnice objeví, začnou se velmi rychle množit. Platí tedy, že oč dříve se pustíte do jejich likvidace, o to méně času a úsilí vás to bude stát.

Začátek výskytu smutnic (Bradysia paupera) většinou souvisí s nákupem nových rostlin v květináči nebo pěstebního substrátu (zeminy). Drobné larvy smutnic v zemině nemůžeme při nákupu pouhým okem poznat. Nejen, že jsou příliš drobné, ale i proto, že mají průsvitné tělo.

Ideální podmínky pro vývoj smutnic

Smutnice milují teplé a vlhké prostředí. K jejich oživení obvykle stačí do napadeného substrátu přesadit rostliny a začít zalévat. Po 5-7 dnech se vylíhne první generace mušek. Od rostliny se příliš nevzdalují. Díky své barvě při usednutí téměř splývají se substrátem. Jakmile se rozmnoží, mohou začít potíže. Larvy milují nejen mrtvou organickou hmotu, ale také kořínky a tkáně mladých rostlin.

Dospělé mouchy smutnic měří přibližně 2 mm. Jedna samice dokáže po oplodnění naklást do půdy až 200 vajíček. Larvy jsou nejprve velké přibližně 1 mm, postupně se zvětší až 10x. Životní cyklus smutnic trvá přibližně 3 týdny. Za zvláště příznivých podmínek (teplo, vlhkost) se může zkrátit na 1–2 týdny. Jednotlivé generace se často překrývají.

Jak likvidovat smutnice v domácnosti

Hubení chemickými postřiky většinou není nutné. Těžko lze doporučit „zaručený“ postup. Naopak se osvědčila kombinace více opatření.

  • Zálivku omezte na minimum – zhoršíte podmínky pro vývoj larev.
  • Dospělce pochytejte pomocí žlutých lepových (signálních) desek, které umístíte v těsné blízkosti rostlin.
  • Do boje proti smutnicím zapojte jejich přirozené nepřátele – parazitické hlístice (Steinernema feltiae). Aplikace je velmi snadná: preparát s hlísticemi rozpustíte ve vodě určené na zalévání. Hlístice nejlépe pracují při teplotě substrátu v rozmezí 15-25 °C. Miniaturní hlístice parazitují na larvách smutnic tak dlouho, dokud je všechny nevyhubí. Nasazení hlístic v bytě je naprosto bezpečné a šetrné. Má  však jeden drobný háček: nejmenší balení obsahuje 5 milionů hlístic a je určeno k ošetření povrchu 10 m2.
  • Oblíbeným, účinným a velmi levným způsobem boje proti přemnožení smutnic je posypání povrchu substrátu několikamilimetrovou vrstvou písku, nejlépe křemičitého. Písek znemožní samicím kladení dalších vajíček.
  • V boji proti smutnicím můžete využít také speciální hnojiva.

Ideální prevence před smutnicemi

Nejvhodnější prevencí před smutnicemi je výběr kvalitního substrátu, či ještě lépe, jeho sterilizace. Někteří výrobci uvádějí, že substrát propařili a je vhodný k okamžitému použití. Pokud však chcete mít vše pod kontrolou, udělejte vše pro to, aby případné larvy smutnic neměly šanci přežít. Nejlépe nechte substrát důkladně vyschnout. Rychlejší, a velmi účinnou variantou, je důkladné propaření substrátu. Substrát je také možné propláchnout roztokem manganistanu draselného nebo roztokem peroxidu vodíku.

Smutnice nebo octomilky?

Banánové, ovocné, octové nebo také vinné mušky, tak lidé říkají octomilkám obecným (Drosophila melanogaster). Právě ji, případně její o něco větší příbuznou octomilku velkou (Drosophila funebris) nejčastěji potkáte v blízkosti lidí. Octomilky nás obtěžují v domácnostech obvykle od srpna do posledních teplých podzimních dnů, kdy je vábí vůně všeho, co právě kvasí. Na rozdíl od smutnic mají výrazně červené oči.

Drobné mušky vyletující z květináče tedy nemusí být vždy jen smutnice. Vlhký substrát se zahnívajícími rostlinnými zbytky může přilákat i octomilky. Mohutným líhništěm octomilek se často stává i vermikomposter, kompostovací nádoba určená do bytových prostor. Pokud žížaly nedokážou dostatečně rychle zpracovat vkládaný bioodpad, přilákají zahnívající kousky octomilky. V tomto případě může pomoci krájení organických zbytků na drobnější kousky, s kterými si žížaly snáze poradí. Důsledně bychom měli odpad v kompostéru překrývat nebo mírně zahrabávat. Výborně se hodí například vrstva pilin nebo kávová sedlina, případně již hotový kompost. Dalším lákadlem pro dotěrné mušky může být odpad určený do kompostéru nebo do popelnic na bioodpad. Ten je vhodné skladovat v uzavíratelné nádobě a pravidelně vynášet.